Závodník s naším Logem

Profil jezdce: Václav Kopáček

Blovický pilot Václav Kopáček se loni dočkal svého největšího závodnického úspěchu, když se stal šampiónem třídy do 1200 ccm v rámci populárního Rallye Cupu. Fanoušci převážně u západočeských tratí ho vídají s tradičním spolujezdcem Václavem Duškem, zeleným golfem a ve většině zatáček „dveřmi napřed“. Soutěže jsou pro něj především vynikajícím odreagováním, zábavou a studnicí všemožných, především humorných, zážitků.

Rallyové začátky

„Už ve třinácti letech, když jsem se jako malý kluk chodil dívat na závody, mi učarovala vůně ricinového oleje v benzínu a rychlá kola. Autosport se mi líbil vždy, ačkoli moji rodiče k žádnému sportu nikdy neinklinovali a neměl jsem tudíž žádnou podporu ani představu o finanční nákladnosti podobných koníčků. Přesto se jednalo o můj dlouhodobý, v té době nesplnitelný, sen. Poprvé se ledy pohnuly v roce 1993 přihlášením na Rally Šou Blovice s legendárním Trabantem 601 a spolujezdcem Vaškem Bauerem z Blatné.

Vlastní účast však ztroskotala na přípravě vozu. Jezdil jsem v té době pracovat do Německa a neměli jsme žádný tým schopný připravit původně krosový speciál pro soutěž. V neposlední řadě mě v tu dobu rodiče manželky postavili před volbu – buď závodit, nebo stavět dům. Druhá z možností byla v tu chvíli pochopitelně přednější, ale nelituji toho. Nějaké zázemí člověk mít musí a to pro bydlení i pro stavbu aut a závodění. Rozhodl jsem se tehdy – i přes odložení svého snu – správně.

Skutečný začátek mého závodění se datuje do roku 1999. Toho roku jsme se v roli diváků zúčastnili okruhové erzety v Tchořovicích. Do škarpy před našimi zraky spadlo asi patnáct aut a já tvrdil, že bych to jistě dokázal projel bez úhony. Malý Venda mě tenkrát nakopnul tím, ať si tedy konečně postavím závodní auto a předvedu svůj um, nebo o tom tolik nemluvím. Asi čtrnáct dní poté jsem už koupil ojetého Wartburga 353 W za horentní sumu pět set korun a začala stavba našeho závodního auta. V té době nám moc pomáhal automechanik Martin Herbolt, již zkušený díky závodění svého bratra se Škodou 100. Prostory nám poskytl pan Skřivan v dílnách místních technických služeb a sériový wartburg se přerodil v závoďáka. Tehdy dvanáctiletý Venda nám už tenkrát v rámci svých možností asistoval, podával nám věci a pomáhal brousit. Většinou jsem ho nemohl po práci z dílny dostat. Kolikrát se mnou chodil domů až po půlnoci. Už tam položil základy svého budoucího vztahu k závodění. V roce 1999 jsme konečně slavnostně vyrazili na první soutěž do Kramolína s mým tehdy osmnáctiletým synovcem Lubošem Maškem. S téměř sériovým autem, dodělávaným doma ještě po technické přejímce, jsme dojeli šestí z jedenácti aut v cíli ve třídě HA1. Hned rok poté jsme na jaře vyrazili do Hořovic již s mým současným spolujezdcem Václavem Duškem, přezdívaným Čurda.“

Přestup ke golfu

„Po dovršení Vendových osmnáctin jsem se mu rozhodl wartburga přenechat a sám jsem přestoupil k přece jen modernějšímu Volkswagenu Golfu první generace. Na celé stavbě vozidla a jeho vyladění se z pětadevadesáti procent podílel jen Venda. Nebýt jeho, auto by rozhodně nebylo ve dnešním konkurenceschopném stavu. Tím se také začaly dostavovat první lepší výsledky a ty po tříletém snažení vyústily v loňský titul přeborníka Rallye Cupu do 1200 ccm, což je největší dosavadní úspěch našeho závodění. Moc nás to těší, přestože rozhodně nejsme kariéristi.“

Moji spolujezdci

„První závod v Kramolíně 1999 jsem absolvoval s Lubošem Maškem. V té době však začal studovat vysokou školu a právě časová zaneprázdněnost mu znemožnila věnovat se nejen samotnému závodění, ale i organizačním věcem a shánění finančních prostředků.

Proto jsem se domluvil s Václavem Duškem a – i přes počáteční nevoli jeho manželky – tak získal velmi obětavého, zapáleného a co do přípravy závodů precizně pracujícího spolujezdce. Přál bych mnoha lidem vidět například jeho přípravu rozpisu, který je schopen přepisovat do dvou do rána, aby vše sedělo a bylo úhledné. Z nějakých pětasedmdesáti procent jsem při závodě odkázán na jeho čtení, byť samozřejmě v českých poměrech si lze některé úseky zapamatovat. Zkraje mě i trochu brzdil, zatímco dnes mě často popohání slovy: „Jeď, jeď, jed !!!“ Za ta léta společného závodění se prostě přestal bát. Absolutně netrpíme žádnou ponorkovou nemocí a zvykli jsme si na sebe natolik, že si vedle sebe nedovedu jiného spolujezdce představit. Výjimku jsem učinil jen před třemi lety při Historic Rally Vltava s centrem v Klatovech, kterou jsem ve třídě pravidelnost absolvoval s mojí dcerou Miroslavou a závod jsme si užívali v naprosté pohodě. Vykašlali jsme se na nějaké průjezdní kontroly a snažili se bavit příznivce. Největší odměnou nám byla slova diváků čekajících na nás jako na poslední auto ve startovním poli a jejich následná slova chvály.“

Moji mechanici

„K prvním mechanikům patřil Martin Herbolt. Po jeho svatbě mu už ale čas nedovolil se nám tolik věnovat. Navíc se odstěhoval do Sušice a my byli nuceni sestavit nový tým lidí starajících se o naše auto. V té době nám do plánů ideálně zapadli nadšenci Martin Šulc a Marek Procházka. Velice dobře už se jevil Venda se svým spolužákem ze střední školy Pavlem Heralem. Současnými stálými mechaniky jsou Pavel „Hery“ Heral, Tomáš „Jerry“ Feja a Honza „Šťovák“ Lašťovka. V případě, že sám nezávodí, doplňuje je také Venda „Kopi“ Kopáček. Kluci motorsportu věnují spoustu času přípravou auta a servisem při závodech, ze kterých pak nemají téměř nic. Právě oni mají lví podíl na veškerých našich úspěších.“

Srdeční záležitost Kramolín

„Za prvé se jedná o moji domácí soutěž na níž se už v rámci možností také spolupodílím a snažím se klukům pomoci s její organizací. Máme tady nejvíce příznivců, které rádi potěšíme nějakým ostřejším a rozevlátějším průjezdem. Myslím, že soutěž je vždy na dobré organizační úrovni, což zaručuje kvalitní organizační výbor v čele s Danem Krobem, Milanem Tomáškem, Mildou Šiplou a dalšími obětavými členy RKHA Plzeň. Loni se nám právě zde podařilo vyhrát svůj první závod v životě, k čemuž nám dopomohla hustá mlha a znalost trati v okolí Smolivce. Na této erzetě jsme s golfem o obsahu 1,1 zajeli dle dostupných výsledků dvanáctý čas absolutně.“

Poděkování

„Určitě chci závěrem poděkovat rodinám jak naší, tak Čurdově, za materiální a duševní podporu. Ačkoliv nejsou zrovna nadšeni ze sportu, který děláme, tak vědí, že ho děláme s rozumem a myslíme na návrat domů v pořádku. Samozřejmě se jedná o finančně nákladný sport a tudíž jej lze jen těžko provozovat bez pomoci reklamních partnerů. Těmi našimi jsou: Masowest Klatovy, Reality Šumava, Palmet Ždírec, CHLADÍRENSKÝ SERVIS JEDLIČKA, Řetězy a lana Pecko, Autodílny Škoda Jan Walter, Lanit Plast Plzeň, Barvy laky Václav Domabyl, Miloslav Šipla Autoopravárenství, Auta 24, Akumulátory Plzeň a Daňové účetnictví a poradenství Jana Karlíková. Bez jejich pomoci bychom jen těžko mohli náš krásný sport provozovat.“